Příspěvky

Románek s mafiánem (1)

Obrázek
Damien a Matthew Damien  Ming Yao zazvonil na zvonek domu, kde bydlel jeho nejlepší přítel, byl pozván na párty, kterou pořádal.   Damien je vskutku krásný kluk, je nižší postavy, má černé vlasy a tmavé oči. Je Asiat.Často je oblečen do černých džínů, trika téže barvy a černé kožené bundy.  Dívkám se moc líbí, ale bohužel pro ně, se o ně nezajímá. Damien je gay.  Bavil se zrovna s jedním ryšavým chlapcem, když si však všimnul, že se k nim blíží Andrew společně s jedním  klukem, s úsměvem zamával. Damien zamával na zpět. Ten kluk se mu na první pohled líbil. Jen doufal, že je gay.  Přišli k nim.„Tohle je Damien Ming Yao,” představil ho Andrew.  Damien se na něj usmál. „Ahoj,” řekl a prohrábl si vlasy. „Ahoj,” odpověděl. „Jsem Matthew.” podal mu ruku.„Rád tě poznávám.” „Já též.” potřásli si rukama.  „Počkat nejsi ty náhodou syn zdejšího bose, Zhao Ming Yaa?” Damien přikývl. „Jsem nejmladší.”řekl. „Hustý,” pravil Matthew. „A kolik...

Diabolik Lovers: Arisu Tsuki (1)

Obrázek
  „Takže máme všechno?” ptal jsem se. „Přivolávací kruh ano, hořící svíčky červené ano, obětinu…” Laito přitáhl kozu. Netuším kde ji    sehnal.  A já ji odškrtl ze seznamu. „Ano.”  „A je to vážně dobrý nápad, co když až se znovuzrodí tak ji nedokážeme znova zabít?” ptal se Kanato.  Já jsem protočil očima. „Jasně že dokážeme!” křikl jsem po něm. „Tak jo kluci na místa!” rozkázal jsem.  Laito i Kantato se postavili tam kam jsem jim to určil. Obětinu mi Laito předal. A já začal  odrčel latinsky slova. Kterým jsem vůbec nerozuměl.  Po  odříkání  jsem koze podřízl krk a nechal krev ztéct na namalovaný obrazec před kterým jsem stál.  Uprostřed se objevil oheň a z něho vystoupila žena, jež nebyla jejich matka, kterou chtěli vyvolat. Jednalo se o červenovlasou démonku. Jménem Arisu Tsuki.  „Kdo se mě to opovažuje volat?!” optala se výsměšně.  Kluci se probrali z transu a vrhli se na ní, že ji dají co pro to. Je...

Diabolik Lovers: Nioko Nakara (1)

Obrázek
  Pohled Nioko     Utíkala jsem, co mi síly stačili ale bylo to marné, doháněli mě. I přes svoji částečnou upíři rychlost jsem byla ne o dost rychlejší jak oni.  Obklíčili mi cestu, měli s sebou koně a vytasili svoje zbraně. Dýky a meče  ze stříbra. Někteří měli i pistole, při pronásledovaní po mě stříleli naštěstí se netrefili. Chovali se jako ve středověku, přestože bylo 21.století.  Vy vlastně nevíte co se děje, jsem  poloupírka a přitom dcera kněžka lovců upírů. Dnes zjistili můj původ její přívrženci, obrátili se proti nám, mě a matce. Moje maminka mě poslala pryč.  „Máme tě Nioko Nakara, nech se v klidu odvléct do velení."  „A nechat se popravit?!" zeptala jsem se s pozdviženým obočím. „Nikdy!" štěkla jsem. „Budu se bránit do posledního dechu." vytasila jsem drápy, špičáky se mi prodloužily, a zaujala bojový postoj.  Slyšela jsem výstřel, kulka proletěla kolem mého ucha a mířila do ramene, ale já uhla. „Ha na nic jiného se  ne...